Před třemi lety jsem se seznámil s RNDr. Vidlákovou a Mgr. Radkem Hejretem, mj. lektorem a koordinátorem vzdělávacích projektů Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém. Bylo to při příležitosti jejich semináře o holocaustu. Byl jsem tehdy nadšený tím, co jsem od nich slyšel a jak oba dokázali zaujmout své posluchače.
Na podzim 2017 jsme se zcela náhodou znovu potkali na jednom parkovišti na Valašsku. Okamžitě jsem věděl, že to je výborná příležitost k pozvání obou zajímavých lidí do naší školy. 27. února 2018 jsme je mohli přivítat.
RNDr. Michaela Vidláková je i ve svých 82 letech velmi čiperná a vitální paní s optimistickým přístupem k životu. A stejným způsobem, velmi poutavě, nám vyprávěla o svém životě a hlavně o jedné nepříliš šťastné etapě, o pobytu v koncentračním táboře Terezín, kam byla i s rodiči jako židovka v roce 1942 z Prahy převezena. Měla to štěstí, že nebyla zařazena do některého z transportu, který mířil většinou na východ do Polska, kde se v době 2. světové války nacházely tzv. vyhlazovací tábory nejen pro židy. Z množství 1 tisíce židů, kteří byli do Terezína na konci roku 1942 z Prahy převezeni, se konce války dožilo 72 osob a rodina dr. Vidlákové byla mezi nimi. Vzpomínání dr. Vidlákové na holocaust bylo pro žáky velice zajímavé a poučné, a to určitě, i když semináře trvaly 2x tři hodiny (9. A. a 9. B), nebylo řečeno vše a hodně nám toho ještě zůstalo utajeno. Jsme rádi, že jsme mohli našim žákům tímto autentickým způsobem přiblížit období našich moderních dějin a holocaustu, které sice jsou pro mladou generaci už dost vzdálené, ale přesto stále aktuální a přesahující i do dnešní doby.
A co žáky nejvíc zaujalo:
• Jak nám paní Vidláková vyprávěla o svých rodičích, jak přežili v Terezíně a že byla schopna nám to říct.
• Jak otce měli poslat do Osvětimi, a v Terezíně spadla střecha a potřebovali tesaře, tak se zachránil.
• Že jsem se osobně setkala s člověkem, který něco takového prožil.
• Že nám svůj příběh vykládala do detailů.
• Že zde osobně přišla žena, která to zažila.
• Vyprávění, jak židé nemohli skoro nikde nakupovat, že při nákupu používali lístky.
• Vyprávění, jak byli v Terezíně a jak ji tam léčili. A náhody, které jim zachránily život.
• Vyprávění, kdy popisovala, jak se cítila, jak pomáhala starým a hladovým lidem a potom ta shoda náhod, že nakonec celá rodina přežila.
• Jak si Dr. Vidláková pamatuje vše do detailu, i když to už bylo tak dávno.
• Jak Němci strašlivě zacházeli s židy, hůř než se zvířaty.
• To divadlo v Terezíně pro Červený kříž, všechna ta omezení pro židovské obyvatelstvo.
• To, jaké měli nakonec velké štěstí, jak její rodina několikrát unikla smrti.
Žáci napsali paní doktorce Vidlákové i několik vzkazů, které jsem ji s velkou radostí poslal:
• Byla jste statečná a silná!
• Fascinuje mě, jak jste se s tím dokázala poprat. Já bych to nejspíš nezvládla.
• Byl to super seminář!
• Hodně štěstí do dalších dnů.
• Jste borka!
• Jste fakt dobrá!
• Vypadáte i v takovém věku dobře a hlavně, že dokážete mluvit o tom, co jste zažila.
• Jste hrdinka!
• Jste úžasná a nechápu, jak jste to mohla přežít.
• Ať nám ještě dlouho vydržíte!
• Hodně štěstí a zdraví, ať svůj životní příběh šíříte dál.
• Hodně mě mrzí, čím jste si musela projít. Ať se Vám v životě daří, ať jste zdravá a dál šíříte informace o holocaustu.
• Děkuji za to, že jste k nám přišla a že jste nám to všechno řekla, jen tak každý by o tom nevydržel mluvit.
• Ať Vám drží zdraví.
• Ještě nám dlouho vydržte!
Mgr. Pavel Čučka
Fotografie zde.
