PREVENCE ŠIKANY ZŠ ZUBŘÍ
MINIMUM PRO PEDAGOGY
1. Šikanování se ve svém počítečním stádiu vyskytuje
na všech školách. Z toho vyplývá, že k nezbytné výbavě
učitelů by mě měla patřit účinná metodika první pomoci.
2. Řešení šikany bychom mohli nazvat pedagogickou chirurgií .
Všechny kroky musí být promyšlené jako v šachové partii.
Jinak hrozí vážné nebezpečí poškození oběti
3. Schéma pro řešení počáteční šikany, kdy agresoři ještě nevnutili
násilím ostatním a většina dětí není na jejich straně.
A. Odhad závažnosti onemocnění skupiny a rozpoznání zda nejde o neobvyklou formu šikanování
B. Rozhovor s informátory a oběťmi
C. Nalezení vhodných svědků.
D. Individuální, případně konfronatační rozhovory se svědky.
E. Ochrana oběti.
F. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.
G. Výchovná komise.
H. Rozhovor s rodiči oběti.
I. Práce s celou třídou.
4. Některé omyly
A. snaha vyšetřovat údajné agresory hned na počátku a ještě k tomu před třídou.
B. bezprostředně konfrontovat výpověď týraného žáká s výmověďmi jeho mučitelů.
5. Pokročilá stádia by měli řešit pouze specialisté na problematiku školního násilí a šikanování ve spolupráci se školou.
MINIMUM PRO RODIČE
Minimum pro rodiče
1. Rodiče by si měli všímat nejrůznějších projevů, které by mohly být známkou šikany. Mohou to být například změny chování a nálady dítěte, bolesti přicha před ranní cestou do školy, poničené pomůcky, stálý nedostatek peněz atd.
2. Pokud se dítě se svým trápením svěří, je důležité, aby mu rodiče věřili a maximálně ho citově podpořili.
3. Je potřeba, aby rodiče zjistili co, kdy, kde a jak se stalo.
4. Následuje návštěva školy, Nejlépe, když tak jdou oba rodiče. Zde je důležité informovat třídního učitele a ředitele. Součastně je nutné zjistit, zda je škola schopna odborně pomoci. Rodiče se mohou přímo zeptat:: Jak to budete vyšetřovat? Jak najdete vhodné svědky? Jak budete chránit naše díte? Podle čeho poznáte počáteční a pokročilá stádia šikanování? Jaké metody nápravy použijete? atd.
5. Jestliže to pedagogové neumí, potom se rodiče mohou obrátit na specialistu na problematiku šikanování. Mohou ho nalézt v pedagogicko.psychologické poradně, středisku výchovné péče nebo OS Společenství proti šikaně.
6. Moc důležité je, aby rodiče něco o šikaně věděli. K tomu jim může pomoci kniha Bolest šikanování, které vyšla v nakladatelství Portál, Skrytý svět šikanování (Portál, 200), Sborník z provní celostátní konference o školním šikanování konané v Olomouci na PF UP 30.3. 2004. 73 s. Tyto odkazy lze získat na webu www.minimalizacesikany.cz všetně odkazů na další servery.
POPLACHOVÝ PLÁN PŘI PODEZŘENÍ NA ŠIKANU
Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým.
Znamená to, že vám někdo, komu se nemůžete brátnit, dělá, co je vám nepříjemné, co vás ponižuje, nebo to prostě bolí - strká do vás, nadává vám, schovává vám věci, bije vás. Ale může vám znepříjeňovat život i jinak, pomlouvá vás, intrikuje proti vám, navádí spolužáky, aby s vámi nemluvili a nevšímali si vás.
Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi.
Trojdimenzionální mapa, polde které leze agresi členit na :
1. přímou a nepřímou
2. fyzickou a verbální
3. aktivní a pasivní
Kombinací vznikne těch osm druh šikanování:
Osm druhů šikanování
Fyzické přímé aktivní - útočníci oběť škrtí, kopou, fackují
Fyzické přímé neaktivní - Kápo pošle nohsledy, aby oběť sbili, Oběti jsou ničeny věci.
Fyzické přímé pasivní - Agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice
Fyzické nepřímé pasivní - Agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na záchod.
Verbální aktivní přímé - nadávání, urážení, zesměšňování
Verbální aktivní nepřímé - Rozšiřování pomluv, Patří sem i tzv. symbolická agrese, která může být vyjádřena v kresbách, básních apod.
Verbální pasivná přímé - Neodpovídáli na pozdrav, otázky apod.
Verbální pasivní nepřímé - Spolužáci se zastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali jejich trýznitelé.
Za význámné vnější znaky šikanování považujeme
záměrnost
zpravidla opakování
nepoměr sil
samoúčelnost agrese
oběť prožívá tzv "legraci" nepříjemně
Naše práva končí tam, kde začínají práva toho druhého.
PŘÍMÉ A NEPŘÍMÉ ZNAKY ŠIKANOVÁNÍ
Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování (citovnáno podle Metodického pokynu ministra školstvní, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řeššní šikanování mezi žáky škol a školských zařizení, č.j. 28 275 (2000-22).
Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.:
Žák je často o přestávkách osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
O přestávkách vyhledává blízkost učitelů
Má-li žák mluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
Stává se uzavřeným.
Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelnš zhoršuje.
Zašpiněný nebo poškozený oděv.
Stále postřádá nějaké své věci.
Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věci nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, který nedovede uspokojivě vysvětlit.
POZN: (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)
Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných příznaků šikanování:
Za dítětem nepříchazení spolužáci nebo jiní kamarádi.
Dítě nemá kamaráda, nimž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovat apod.
Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo školu rádo)
Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cety, prosí o dovoz nebo odvoz autem.
Dítě chodím domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačiny nebo peníze na svačinu)
Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu např: Nechte mě!.
Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na něj.
Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se projevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
Dítě náladně často hlásí ztrátu osobních věcí.
Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možní projevuje i zlobu vůči rodičům.
Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha, hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně simulovat (manipulace s teloměrem apod)
Dítě se vyhýbá docházce do školy.
Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.
Přímé znaky šikanování mohou být např:
Posměšné poznámy na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legraci" zranitelný.
Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.
Nátlak za žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.
Příkazy, které dostává od jiných spolužáků, zejména prohlášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje.
Nátlak žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů čik spoluúčastí na nich.
Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.
4. Ochrana obětí - je třeba zajistit zvýšená dozor. zorganizovat bezpečné příchody a odchody dítětě ze školy (eventuálně nechat doma).
5. Rozhovor s agresory - už mít jasnou představu, jak šikana probíhala. Někdy lze tento krok vynechat a rovnou udělat výchovnou komisi.
JAK NAPRAVIT ŠIKANU
Nejpřístupnějším způsobem zastavení šikany je tzv. metoda vnějšího nátlaku čili výchovná komise. V rámci společného setkání pedagogů a žáka-agresora i jeho rodičů se rozhoduje o výchovných opatřeních.
Po vyšetření šikany a potřestání viníků je třeba pracovat s celou třídou. Šikana není chřipková epidemie, který po čase ustoupí. Šikana je problém trvalý a proto je třeba se k ní tak chovat. Nejlepší prevencí je budovat kamarádské a bezpečné vztahy v celé škole.
Léčba je obtížná z řady důvodů. Někdy je potřeba rozdělit třídu a spojit s jinou třídou. Úkolem je sestavit takovou konstelaci žáků, která dává naději na vytvoření pozitivních vztahů. Nezbytná je přítomnost několika relativně silných pozitivních osobností.
Jedna z arzenálu nápravných metod první pomoci je na místě realizovat vnější nátlak. Je to však léčba dílčí, symptomická. Je rychlá, razantní a účinná, ale slouží pouze k uhašení požáru, nikoli k odstranění příčin
Poplachová plánu výbuchu brutální šikany:
1. Zvládnou šok, zastavit skupinové násilí a poskytnout nejnutnější pomoc oběti (nejlepší ze všech řešení je láska, soucit a odvaha) Zavolat si o pomoc!!!
2. Zalarmovat pedagogy na poschodí, výchovného poradce nebo metodika prevence a domluvit se s nimi na spolupráci při vyšetřování.
3. Zabránit domluvě na křivé skupinové výpovědi (pedagog nedovolí žákům mezi sebou komunikovat a realizuje s nimi nějaký program, nebo rozdělí po skupinkách do kabinetů apod.)
4. Pokračovat v pomoci a podpoře oběti
a. v případě vážnějšího zranění zavoláme záchranku
b. neprojevu-li obět známky zranění, poskytneme jí podpůrnou péči ( Utišíme panickou hrůzu, navodíme pocit bezpečí a ochrany. Je-li to možné. krátce se zeptáme, co se ve třídě stalo a kdo jí ublížil. Pro jistotu vždy zabezpečíme co nejrychlejší posouzení zdravotního stavu lékařem. Návazně potom zprostředkujeme psychoterapeutickou pomoc v PPP.
5. Ohlásit celou věc policii a orgánúm sociální péče.
|
