VYŠETŘENÍ V PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ PORADNĚ
Potíže dětí s učením
A) děti s vývojovou poruchou ADHD
Některé děti se ve škole zle potýkají s učením, vyrušují celou třídu, učiteli nedopřejí chvilku pokoje, své rodiče dohánějí na pokraj šílenství. Mají problémy s čtením a psaním, často i spočítáním. Mnohé z nich navíc bývají nepozorné, hyperaktivní a impulzivní, mohou mít sklon k agresivitě a nemotornosti.
To vše jsou příznaky poruchy označované ADHD (u nás se častěji používá označení LMD = lehká mozková dysfunkce), která postihuje kolem 20% chlapecké a 8% dívčí populace.
Základním předpokladem je skutečnost, že naprostá většina dětí s ADHD si nedokáže sama naplánovat a organizovat denní činnosti, a proto jsou doma i ve škole závislé na řádu a jasně specifikovaných podmínkách. Pevný řád neplatí jen ve škole, ale i doma. Je potřeba, aby si dítě zvyklo dělat různé činnosti v přesně daném časovém rozvrhu. Činnost, která byla na programu dnes v osm hodin ráno, se bude zítra v tutéž dobu opakovat.
Kamenem úrazu pro školáky trpící ADHD jsou domácí úkoly a samostudium. Nedokážou si odpolední čas rozvrhnout tak, aby se tam vešlo i učení; proto je pro ně vhodné, aby si napsali časový rozvrh s půlhodinovými úseky vyplněnými hrou, svačinou, učením, vypracováním domácí úlohy, sledováním televize, večeří, koupáním atd. Dohlédněte na to, aby dítě rozvrh dodržovalo co možná nejpřesněji. Zpočátku mu budete muset pomáhat, než si na řád zvykne. Takovýto řád rozdělí odpoledne a večer na menší časové úseky a umožní dítěti věnovat se rozmanitým činnostem. Zároveň zajistí, že si dítě splní své domácí úkoly. Vzhledem k poruchám krátkodobé paměti je potřeba dítěti instrukce a informace vícekrát opakovat.
Základní pilíře specifického životního stylu dítěte tvoří řád, pravidelnost a opakování. V životě dítěte s ADHD jsou stejně důležité jako tři hlavní části učení – čtení, psaní a počítání!
Řád v životě dítěte je nerozlučně spjat s klidným a nerušeným chodem domácnosti bez náhlých změn a zvratů.
Pro dítě s ADHD, které má sklon k nízkému sebehodnocení a podceňování, je nesmírně důležité přijetí rodinou a jistota, že je jejím stejně hodnotným a právoplatným členem jako všichni ostatní. Děti s ADHD většinou potřebují zvýšené množství fyzických projevů lásky a náklonnosti rodičů. Když něco provedou, měl by následovat spravedlivý a okamžitý trest, a tím by měla celá záležitost skončit.
Ukázka z nové knihy Potíže dětí s učením a chováním z nakladatelství Portál, k dostání u všech dobrých knihkupců nebo na adrese naklad@portal.cz.
B) děti se specifickými poruchami učení – SPU
ADHD a specifické poruchy učení se mohou vyskytovat společně a vzájemně se ovlivňovat.
Přibližně 3 – 4 % jedinců z běžné populace dětí a mládeže je v průběhu výchovně vzdělávacího procesu znevýhodněno specifickými poruchami učení (tzv. SPU). Tyto poruchy činí obtíže při osvojování učiva běžnými výukovými metodami, přestože dítě má přiměřenou inteligenci a dostatečně podnětné rodinné prostředí.
K nejčastěji se vyskytujícím poruchám náleží:
Dyslexie – porucha projevující se neschopností naučit se číst běžně používanými výukovými metodami.
Dysgrafie – projevuje se výraznými obtížemi v osvojování psaní, tj. při učení se tvarům jednotlivých písmen anebo celkovou nápadnou formální neobratností písemného projevu.
Dysortografie – nápadné nebo i nesmyslné pravopisné chyby plynoucí z neschopnosti aplikovat třeba i dobře osvojená pravopisná pravidla v důsledku poruchy příslušných funkcí (např. sluchového vnímání). Chybí cit pro jazyk.
Dyskalkulie – porucha schopnosti operovat s číselnými symboly. Obtíže s orientací v číselné řadě, záměna pořadí číslic, řádů aj. Problémy v prostorové orientaci.
Vývojové poruchy učení se spíše než izolovaně vyskytují v kombinaci a to nejen se zde vyjmenovanými typy poruch. Rovněž jednotlivé projevy se liší případ od případu a jejich škála je mnohem pestřejší než zde uvedený výčet.
Opakovaný výskyt některých z uvedených či podobných obtíží u žáka by měl učiteli signalizovat pravděpodobnou přítomnost některé z vývojových poruch učení. Konečná diagnóza však přísluší odbornému pracovišti, které vyloučí záměnu s jinými možnými příčinami obtíží (vada zraku, sluchu, nižší rozumové schopnosti, změna zdravotního stavu dítěte apod.) a navrhne další postup.
Pokud bude dítě šetřeno v PPP, je nezbytně nutné, aby rodiče zprávu z PPP doručili do školy v co nejkratším termínu. Tak bude možné respektovat specifické obtíže dítěte. Pokud u Vašeho dítěte bude zjištěna některá ze specifických poruch, je důležitá spolupráce rodiny se školou, protože u těchto dětí je nezbytné po celou dobu školní docházky věnovat speciální pozornost a péči.
Pro zjišťování úrovně žákových vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Kontrolní práce a diktáty píší tito žáci po předchozí přípravě. Pokud je to nutné, nebude dítě s vývojovou poruchou vystavováno úkolům, v nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladů. Jde např. o hlasité čtení před celou třídou nebo přemíru psaní (přepisování) u dysgrafiků. Jindy můžeme posuzovat výkon, který dítě podalo v daném časovém limitu, a to co nestačilo, nehodnotíme – např. v diktátu nebo pětiminutovce u dyspraktického dysgrafika (kombinace poruchy psaní s poruchou ve vývoji motoriky).
U žáků a s vývojovou poruchou je žádoucí klást důraz na ten druh projevu (písemný nebo ústní), ve kterém má předpoklady podávat lepší výkony. Za obecně platnou je třeba pokládat zásadu, že při klasifikaci nevycházíme z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které žák zvládl. V některých případech nás nesmí mýlit zjištění, že žák sice určitou dovednost zvládl (např. analýzu slov), ale přesto při zkoušce selhává. Každá zkouška totiž představuje komplexní situaci, při které se vždy uplatňují obavy, strach, vyšší tempo, nutnost soustředit se na větší počet jevů – např. kvalitu písma, aplikace pravidel, nepříznivě působí minulé selhání, obava z trestu apod.
Hodnocení a klasifikace žáků s vývojovou poruchou učení
Děti, u kterých je diagnostikována dyslexie nebo dysortografie, mohou být se souhlasem rodičů během celého jejich vzdělávání (nejen na základní škole), hodnoceny z mateřského jazyka a z jiných jazyků slovně (a to jak v průběhu školního roku, tak na pololetním a závěrečném vysvědčení). Mohou být osvobozeny od přijímacích zkoušek na střední školy z mateřského jazyka a dalších jazyků, přičemž se budou vzhledem k dalším uchazečům posuzovat, jakoby tuto zkoušku úspěšně složily.
U dětí s diagnostikovanou dyskalkulií bude totéž platit pro matematiku a další předměty, kde výsledky mohou být touto poruchou ovlivněny.
Při uplatňování všech těchto možností je třeba postupovat velmi individuálně, s využitím všech dostupných informací, zejména informací z odborných vyšetření a ve spolupráci s rodiči. Základním principem je prospěch dítěte, podpoření jeho možnosti být úspěšný jako jedné z podstatných podmínek pro zdravý rozvoj osobnosti.
Individuální studijní plán
Na žádost rodičů je dítěti se specifickými poruchami učení vypracován individuální plán. Tento plán vypracovávají vyučující, kteří mají na starost integrované žáky (tj. žáky se specifickými poruchami učení) na naší škole. S těmito plány jsou seznámeni zákonní zástupci dítěte, vyučující a vedení školy. Je nezbytné, aby všechna navrhovaná pedagogická opatření byla projednána s rodiči žáka a jejich souhlasný či nesouhlasný názor byl respektován.
Veškerá rozhodnutí musí být vedena nejlepším zájmem dítěte s vědomím, že úspěšnost je podmínkou zdravého vývoje osobnosti. V hodnocení je nutné změnit přístup vyučujícího tak, aby se zaměřil na pozitivní krok žáka a tím na podporu jeho poznávací motivace k učení namísto jednostranného zdůrazňování chyb. Z toho vyplývá, že nejvýznamnější tendencí v pojetí vzdělávání z hlediska transformace školství je změna strategie učení a pojetí žáka ve vyučovacím procesu.
Děti s poruchami učení mohou studovat!
Jak takovému žákovi pomoci, aby byl přijat a úspěšně zvládnul požadavky studia na vyšších typech škol?
Jestliže je u dítěte na základní škole konstatována specifická porucha učení (SPU), bývá to v prvé řadě úleva pro všechny zúčastněné. Diagnóza totiž sděluje, že se nejedná ani o nedostatek inteligence, přemíru lenosti či lajdáctví, ani o následek nedostatečné odborné kompetence či zájmu rodičů nebo učitelů. Současně však stanovením diagnózy začíná tvrdá a vlastně nikdy nekončící práce školy, rodičů, odborníků i samotného dítěte na zlepšení nedostatečných dovedností.
Podporujte u žáků se SPU pozitivní sebehodnocení, víru v sebe i vlastní síly a dovednosti. Pomozte jim, aby to dokázali!
U žáků se specifickými poruchami učení se častěji ukazuje, že si obtížně rozvrhují potřebné studijní povinnosti, že hůře odlišují podstatné od nepodstatného, v zátěži nebývají s to zvýšit mimořádně výkon.
Trénujte žáky se SPU v plánování a organizaci času, učte je, aby svá práva a požadavky uplatnili ve správném čase a vhodným způsobem.
Zatímco malého dítěte se nikdo neptá, jestli souhlasí s tím, aby bylo označeno za dyslektika, starší už mnohem víc zvažují, jestli je tato diagnóza pro ně vhodná a výhodná a jestli ji tedy chtějí nebo ne. Při vstupu na střední školu a zejména pak na vysokou už mnozí studenti nechtějí zveřejnit, že jsou dyslektici. Všeobecně se doporučuje maximum osobních informací ponechat v privátní sféře, zveřejňovat pouze údaje, které jsou pro daného učitele nezbytné k modifikaci přístupu.
Žáci s poruchami učení nevyžadují rozsáhlé stavební úpravy, nákladné kompenzační pomůcky. Potřebují spíše učitelské a rodinné pochopení a více času na osvojení potřebných znalostí, vědomostí i dovedností. I tito jedinci představují potenciál, který bychom neměli ztrácet.
Převzato od PhDr. Václav Mertin (pracuje na katedře psychologie FF UK Praha a v Pražské pedagogicko-psychologické poradně).