Mikuláš a sedm trpaslíků

aneb Opravdu stačí jen jeden pytel?

Ve čtvrtek přinesl anděl do školy Mikulášovu omluvenku; prý se asi opozdí. Vzhledem k ďábelské pečeti se nikdo neodvážil ani tajně zahudrovat. Zato  se každou chvíli ozývalo: „Už ho vidím!“, „Pohnula se žaluzie!“, „Našli jsme stopu“ a „Něco ťuklo!“. Byl to planý poplach. Mikuláš měl vážný důvod! Musel se sejít s celou pohádkovou obcí a domluvit letošní kejkle.

V pondělí v klubu vyrostl zámek a pohádkový les nacpaný k prasknutí zvědavými zvířátky vyhlížejícími nezletilé provinilce, čisté dobrodince a vyděšená neviňátka. Pohádkový začátek vykouzlil velikou změnu. Děti se přestaly bát o sebe a držely palce statečné Sněhurce. Když se prozpívala ke svatbě s vysněným princem, trpaslíci byli tak dobře naladění, že naučili celé publikum tančit…a pak zčistajasna přišlo PEKLO. V hledišti se leskla vykulená očka, tajil se dech a odvaha mizela v oblacích síry. A to nebyl zdaleka konec. Každá lidská bytost musela předstoupit před Mikuláše, vyslechnout si stížnosti z knihy hříchů a vykoupit se písničkou. Ještěže je ve třídách přesila dobrých a mírumilovných stvoření. Anděl z nich měl takovou radost, že je podělil pytlem dobrot a přimluvil se za propuštění neposluch.

P.S.: Katko, děkujeme Tvé Sponě i dramaťáku za pohádkové dopoledne! Rádi se s vámi bojíme.

Obrázky brzy uvidíte tady.: