Turisťák 2.C

Loňské nadšení ještě nevyprchalo, vzpomínky ani neměly v úmyslu začít rezavět a letošek přinesl 2. C další vagón zážitků. Opět byli do výpravy milostivě přijati 4 osvědčení rodiče a jako základna byla zvolena Masarykova chata na Bumbálce. 7 km výšlap z Hlavaté přes Třeštík a Súkenickou rozhlednu na chatu byl vykoupen překrásným výhledem na Lysou horu. Nohy nikoho nebolely, tak se mohlo závodit v rámci třídního Desetiboje ve skoku do dálky, hodu medicinbalem a skoku přes švihadlo. Po setmění složili bobříka odvahy, při němž se strašidla nápadně podobala akce se zúčastnivším (fotbalem zoceleným)  strýcům.

Druhého dne si během 11 km trasy údolím Smradlavé všichni sáhli na dno, ale málokdo se k tomu přiznal, aby nemusel večer čistit boty :). Po obědě přišel čas na bobříka morseovky, kterou dnes již každý ze třídy mistrně ovládá, bobříka mlčení, při němž vydrželi mlčet drahocennou půlhodinu, přestože jim to paní učitelka Orlíková chtěla „překazit“ a snažila se je rozmluvit. Bobřík pohádek vypadal velmi prostě, leč zvládly ho pouze 2 děti a 2 dospělé bytosti; bylo totiž potřeba dát dohromady podle úryvků 12 příběhů. A u zkoušky paměti hledali změny na trase, což vyžaduje pořádné soustředění. Každý splněný bobřík byl odměněn barevným korálkem, ale večerní diskotéka smazala veškerou řevnivost. Řádilo se dlouho a s jásotem a není divu, že přednost dostávaly s přibývajícími hodinami tance plouživého typu. Před spaním, místo ukolébavky, zněly strašidelné historky (paní učitelka ví, že to je skvělý tah, jak všechny udržet za tmy pohromadě)!

Poslední den, protože bylo potřeba řádně oslavit svátek, děti hledaly poklad. Byla to v truhle zamčená červená trička s třídním maskotem – klokanem. Oběd v Rožnově U Jasana dodal i těm nejunavenějším účastníkům sílu na zdolání posledních kilometrů do Zubří.

Největším pokladem bylo ovšem prohlášení ve slohové práci – „nejvíc se mi líbilo, že jsme mohli být pořád spolu.“

Některé okamžiky jsou zachyceny tady.