Poznávací zájezd do Polska aneb Cesta k zamyšlení
Ve středu 25. 3. 2015 se většina žáků z 9. ročníku vydala do Polska. Cílem bylo poznání koncentračního tábora, naší historie a žití za 2. světové války.
Ráno v 5:45 jsme se všichni sešli u MěÚ v Zubří a v 6:00 jsme vyjížděli. Jeli jsme přibližně 2,5-3 hodiny. Na hranicích nás postihla kontrola, ale vyvázli jsme bez problémů.
První zastávkou našeho programu byl koncentrační tábor Osvětim – Auschwitz (zde jsme byli cca 2,5 hodiny). Měli jsme dva česky hovořící průvodce (každý průvodce do jedné skupiny – 9.A a 9.B), dostali sluchátka, díky nimž jsme slyšeli vše, co průvodce povídal. Nezatěžoval nás podrobnými věcmi, ale řekl jen to podstatné a zajímavé! Prošli jsme se táborem, byl ohraničený dráty, kterými za války vedl elektrický proud o síle 800 W. Okamžitě člověka zabije, ale dříve než jste se toho drátu dotkli, byli jste zastřeleni, protože poblíž byli hlídači. Viděli jsme, kde vězni spali, kolik jídla měli, lépe řečeno neměli, na celý den. Převážně umírali hlady, ale taky zimou nebo na následky nemocí – nejčastěji na tyfus. Neměli téměř žádnou hygienu, a proto se nemoce šířily velice rychle a propukovaly epidemie! Oblečení vězňů tvořila košile a kalhoty. Když si představíte modro-bílé proužkované pyžamo, je to velmi výstižné. Ráno vstávali ve 4 hodiny ráno a museli ujít i třeba desítky kilometrů do práce. Večer se navraceli unavení zpátky, ale probíhalo sčítání vězňů – zda se jich vrátilo stejně, jako odešlo. Nejdelší sčítací kontrola trvala i 17 – 19 hodin, přes noc. Dozvěděli jsme se i celý proces – od příjezdu do tábora = transporty vlakem z různých zemí, přes selekci = rozdělení (kdo půjde rovnou do plynové komory a kdo půjde pracovat), až po smrt = stříleli je, oběsili, brutálně zbili a umírali také na důsledky velkého psychického nátlaku.
Druhá zastávka byla Březinka – Auschwitz II. Birkenau. Mnohokrát větší tábor. Způsob „života“ zde byl podobný, ale mnohokrát horší a krutější. Lidé byli zabiti rychleji a trpěli více!
Nakonec jsme se ještě zastavili před hranicemi ČR s Polskem a zajeli do Bielska – Bialy, kde jsme měli hodinový rozchod v obchodním centru Auchan. Nakoupili jsme si jídlo, oblečení a hlavně sladkosti – zejména Krówky. Vybrali jsme tam celý regál.
Myslím, že jsme si všichni uvědomili, co máme a čeho si musíme vážit. Lidé v minulosti to opravdu neměli snadné, a proto mě naštvalo, že někteří věřili Němcům, že tyto tábory jsou záchranné – nový domov pro lidi. Němci zničili převážnou část důkazů, ale jak zničí důkaz zmizení 6 milionů lidí během páru let?!
Za sebe i své spolužáky chci poděkovat všem, kteří nám tento výlet umožnili – učitelský dozor (p. uč. Mořkovská a Molišová), průvodci, řidiči a samozřejmě vzdělávací cestovní agentura PhDr. Pavla Kočího.
Michaela Majerová, 9.B