Jako už celou řádku let i tento rok se u nás ve škole organizoval předvánoční výlet do Prahy pro děti malující prodejní vánoční přáníčka, ale účastnící se také výtvarných soutěží a dalších akcí pořádaných hnutím Na vlastních nohou – Stonožka.
V pátek 5. 12. 2014 se více než 40 žáků vydávalo na cestu k autobusu. O půl páté ráno se většina objevila u MěÚ a někteří až u Tesca. Když byl autobus plný ospalých teenagerů, mohlo se vyjet směrem na Prahu!
Měla jsem v plánu na chvíli spát, ale už se mi ani nechtělo, tak jako ostatním. V klidu jsme si povídali a v 9 hodin jsme byli na místě…
Prvním bodem v našem programu byla světoznámá, velkolepá Zlatá ulička. Mezi známé domečky této ulice patří např. dům č. 12, ve kterém se setkávali zároveň tři slavní spisovatelé – Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval i František Halas, v domě č. 22 žil významný spisovatel Franz Kafka. Domečky byly roztomilé a hlavně úplně mrňavé. Já osobně bych je přirovnala k domečkům trpaslíků. Postele v nich byly malé, kuchyňky taktéž, ale jinak je měli velice pěkně vyzdobené i útulné.
V jedenáct hodin začala v Chrámu sv. Víta mše, která trvala dvě hodiny. Míst na sezení pro nás bylo docela málo, ale my starší jsme na sobě nechali sedět i ty mladší, resp. nějak jsme se domluvili. Na mši se děkovalo stonožkovým dětem za pomoc a probíhaly tam různé modlitby a předčítání. Sbor doprovázející celou mši byl úžasný. Dle mého názoru zpívali moc pěkně.
Po třinácté hodině se tři vybraní žáci přesunuli do Arcibiskupského paláce na předávání cen za obrázky. Ostatní se mezitím seznámili s památkami blízko chrámu – s bazilikou sv. Jiří a Starým královským palácem. Tam jsme si hlavně prohlédli Vladislavský sál. V minulosti byl používán jako místo pro rytířské turnaje i korunovační hostiny. Dnes se ale používá např. na slavnostní zasedání Parlamentu.
Po prohlídkách jsme se vydali přes Karlův most a Staroměstské náměstí až na Václavské náměstí. Zde jsme se všichni, jako každý rok, rozešli do obchodů, ale nejprve se většina vydala na jídlo třeba do „Mekáče“ nebo do KFC!
V šest hodin jsme se opět seskupili a společně vyšli k autobusu.
Na zpáteční cestě jsme zhlédli pár filmů, ale někteří nezvládli ani jeden. V autobuse vládlo ticho, jen párkrát se ze zadních sedadel ozvaly výkřiky a následující smích!
Okolo 23. hodiny jsme už byli zase v našem městě – v Zubří.
Děkujeme všem, kdo se zasloužili o tento výlet a pěkně strávený pátek. Praha, hlavně Staroměstské náměstí, byla pěkně vyzdobená, osvětlená a plná vánoční nálady.
Michaela Majerová, 9. B
Stonožková Praha – pokračování
Slavnostní mše svatá v Katedrále možná neoslovila všechny naše žáky, ale musím je obdivovat za jejich trpělivost a skvělé chování. Přesto si myslím, že si každý z nich odnesl alespoň jeden silný zážitek. Ať to byl krásný zpěv více než 400hlavého dětského sboru, neskutečné výkony malého houslisty a klavíristy, které nebylo za jejich nástroji téměř vidět, krásné přímluvy dětí prosících za zdraví, klid a mír pro všechny lidi – vzpomněly i ty, kteří už nejsou mezi námi, např. prezidenta Václava Havla, proslov pana prof. Piťhy, paní Běly, slova J. Em. Dominika kardinála Duky OP nebo jen pocit z úžasného interiéru Katedrály.
Bětka Válková z 9. B a Nika Krupová s Terezou Němcovou měly jít do Arcibiskupského paláce převzít diplomy za vítězství ve výtvarné soutěži „Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha“, ale náhoda jim nabídla ještě jednu poctu. Po mši jsme se s dcerou zapovídaly s vojenským kaplanem Petrem Šabakou, který mši moderoval, a on nám nabídl prohlídku kaple sv. Václava, do které návštěvníci smějí jen nahlédnout skrz provazovou zábranu. A protože člen ochranky Hradu byl ochoten nám kapli otevřít, hned jsem poslala pro čekající děvčata. Zavřeny v nádherné kapli jsme poslouchaly výklad pana kaplana o její historii i o korunovačních klenotech umístěných nad našimi hlavami. A pak nás pan kaplan překvapil – zazpíval nám část Svatovítského chorálu. Jeho hlas se ve skvělé akustice kaple neskutečně nesl a nám všem běhal mráz po zádech. Nádherný zážitek.
Pak už nás čekal Arcibiskupský palác, kde z rukou pana kardinála převzala Bětka diplom „Cena poroty“ za svůj obrázek a Nika s Terezou pak ocenění Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze za celou kolekci zuberských prací. V paláci se mohly také setkat s Věrou Čáslavskou (má dcera si s ní pořídila fotografii „Dvě bývalé gymnastky“ a pěkně si popovídaly) a s Kamilou Moučkovou, bývalou moderátorkou ČT a velmi razantní paní (ale o té příhodě vám povím jen na požádání). Zatímco si ostatní prohlíželi Starý královský palác, děvčata se vyfotografovala s panem kardinálem a posilnila se sladkostmi v Sále arcibiskupů. Pak se připojila ke zbytku výpravy.
Ve tři hodiny se konala v Anežském klášteře vernisáž výstavy „Katedrála sv. Víta…“, ale tam jsme už žáky nenutily jít – užili si historie ažaž, teď je lákala Praha současná. A oni si ji zasloužili.
Výstava byla krásná nejen interiérem, v němž se nacházela, ale i nádherou a až profesionální úrovní prací. O to potěšitelnější bylo, že v tak malém sále, který jsme pro výstavu měli k dispozici, jsem našla 21 našich prací!
A ještě jedna nečekaná pocta se ZŠ Zubří dostala. Na výstavě se po Zubří začala shánět nějaká paní. Když jsem se jí představila, zjistila jsem, že je to PhDr. Jana Skarlantová, předsedkyně Národního komitétu ČR evropského soutěžního projektu Evropa ve škole. Před mnoha lety, to se ještě soutěž jmenovala Euroateliér, jsme do ní pravidelně přispívali a i po přejmenování na Evropa ve škole jsme jí zůstali dlouho věrní. Bývali jsme úspěšní v krajských kolech, dosáhli jsme i na mety nejvyšší. Ale vůbec jsem nečekala, že si po letech bude někdo naše práce pamatovat. A paní Skarlantová jimi byla nadšená a i po té době na ně nezapomněla! To potěší.
S hlubokou úctou bych chtěla poděkovat všem našim dětem, které se ochotně zapojují do všech akcí hnutí Stonožka, ať je to malování přáníček, účast na beneficích, výroba předmětů pro prodej, malování do soutěží, sbírky všeho potřebného… Nevím, jestli je ve světě víc takových hnutí, v nichž děti pomáhají dětem, a to navíc ve spolupráci s tak rozdílnými institucemi, jako jsou armáda a církev.
Na závěr mi dovolte poděkovat paní Jarce Juříčkové a Mgr. Gábině Cábové, které se ochotně ujaly organizace zájezdu, když jsem byla na nemocenské, a starosti o děti v Praze, protože jsem byla vázána jinými povinnostmi pro Stonožku. Bez nich by se zájezd neuskutečnil.
Helena Dufková
Doprovodné obrázky z akce najdete zde
